Verze Žena

Jak už jsem ve svém prvním povídání nakousla, poznali jsme se s Marťou přes Tinder. Bylo to takové zvláštní ze začátku. Bylo to asi 3 měsíce po úmrtí mého prvního manžela, jeden den mě tak napadlo, že prostě jednou stejně musím začít se seznámením a tak proč se nepřihlásit na nějakou seznamku. Tinder byl a je nejvíc používaná seznamovací aplikace, tak proč to nezkusit tam.

Do profilu jsem napsala, že jsem vdova a fakt hledám vážný vztah, protože na nějaké dlouholeté chození fakt už čas není, prostě buď do toho jdem navážno a nebo nic. No a Marťa byl jeden z prvních, kdo na to nějakým způsobem zareagoval. Začali jsme si psát, ale mé odpovědi měli skoro měsíční proluku, navíc byly hodně depresivní, takže se vůbec divím, že jsme se pak jeden den v květnu domluvili, že se teda potkáme.

Nic moc jsem si od toho neslibovala, dokonce jsem to i na rovinu Marťovi napsala, protože jsem si byla dost nejistá a co si budem, chtěla jsem někoho, kdo je křesťan, protože jsem se bála, že člověk bez vyznání nebude chápat mé hodnoty. Z toho našeho psaní moc cítit nebylo, že by se Marťa měl k víře. Přišel den setkání a já byla hrozně nervózní. Marťa to ale odlechčil tím, že vzal víno. Udělali jsme si piknik na moravském náměstí.

Ze začátku jsme oba moc nevěděli, co říct, ale po pár skleničkách se prolomily bariéry. Během rozhovoru jsme došli i na otázku víry a ejhle z Marti vylezlo, že je věřící, to úplně změnilo celou situaci (ano jak pokrytecké 🤷‍♀️ 🤣 ). Večer se vydařil, následovala další schůzka, pak další a další … a teď se budeme brát 😊 

Verze Muž

Covidová doba, Tinder. Píšete si s hodně ženami, protože s ani jednou nemůžete jít ven, abyste na živo zjistili, jestli ano nebo ne. Situace se trošku uvolňuje, tak potkáváte jednu po druhé a seznam se pomalu zužuje. S jednou to vypadá nadějně, ale pořád to úplně není ono. Po nějaké době se zase ozve jiná, která moc neodpovídá a když, tak řeší nějaké problémy, ale najednou má čas se potkat.

Ok. Pokecáme, probereme problémy, alespoň přijde na jiné myšlenky a nebude pořád v depce, ač z toho asi nic nebude, dneska si můžu odškrtnout dobrý skutek.

Je čas. Vyrážím na setkání s vínem a oříšky. V nejhorším budeme pít hodně rychle … Přicházím včas. Ona nikde. Počkám ještě nějakou chvíli, když ji uvidím. Podle fotek na Tinderu vypadala líp, a ty červené vlasy. Hrůza. Ještěže mám to víno.

Sedíme na dece v parku, pijeme a pijeme. Po třetí sklence (mám malé skleničky) se lámou ledy a začínají blbé vtipy. Dva opilí lidé plácají nesmysly a smějí se. Určitě to taky znáte. Takhle to vždycky začíná.

Víno bylo dobré, arašídy také, ale teď bych potřeboval na záchod. Naštěstí bydlí blízko a pustí mě na záchod. Tak možná by z toho něco mohlo být. No nic, loučíme se a mizím.

Došel jsem domů a už mi píše. Té se asi jen tak nezbavím. Od té doby píše denně a už není cesty zpět. Vídáme se až moc často a nějak divně si rozumíme. Tak to asi bude ta pravá, no. Ale budu upřímný, když jsem ji viděl prvně, fakt jsem to nečekal.